{"id":1162,"date":"2020-03-23T13:48:53","date_gmt":"2020-03-23T13:48:53","guid":{"rendered":"http:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/?p=1162"},"modified":"2020-03-24T06:56:26","modified_gmt":"2020-03-24T06:56:26","slug":"podzimni-toulani-v-totes-gebirge","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/2020\/03\/23\/podzimni-toulani-v-totes-gebirge\/","title":{"rendered":"Podzimn\u00ed toul\u00e1n\u00ed v Totes Gebirge"},"content":{"rendered":"\n

Vzhledem k aktu\u00e1ln\u00ed situaci bude n\u011bjakou dobu nemo\u017en\u00e9 vycestovat do milovan\u00fdch Alp, tak\u017ee jen nostalgicky proj\u00ed\u017ed\u00edm star\u00e9 fotky z hor a zouf\u00e1m si, \u017ee u\u017e nem\u00e1m nic nov\u00e9ho, o \u010dem bych mohla napsat. A jeliko\u017e u\u017e mi psan\u00ed \u010dl\u00e1nk\u016f docela chyb\u00ed, \u0159ekla jsem si, \u017ee bych tedy alespo\u0148 mohla za\u010d\u00edt sepisovat n\u011bkter\u00e9 ze sv\u00fdch star\u0161\u00edch cest. Jako prvn\u00ed jsem narazila na n\u00e1dhernou t\u00faru v poho\u0159\u00ed Totes Gebirge z lo\u0148sk\u00e9ho podzimu, o kter\u00e9 jsem n\u011bjak\u00fdm nedopat\u0159en\u00edm \u00fapln\u011b zapomn\u011bla napsat. <\/p>\n\n\n\n

Jeliko\u017e m\u011bl panovat nejsp\u00ed\u0161 posledn\u00ed tepl\u00fd \u0159\u00edjnov\u00fd v\u00edkend, rozhodli jsme se toho pat\u0159i\u010dn\u011b vyu\u017e\u00edt. Tehdy jsme dostali chu\u0165 vyrazit se n\u011bkam toulat jen tak se stanem, a nev\u00e1zat se na \u017e\u00e1dnou chatu. Se stanov\u00e1n\u00edm a bivakov\u00e1n\u00edm v Alp\u00e1ch ale b\u00fdv\u00e1 dost probl\u00e9m a v\u011bt\u0161inou je zak\u00e1zan\u00e9, tak\u017ee jsme p\u0159i pl\u00e1nov\u00e1n\u00ed nejprve zji\u0161\u0165ovali, jestli m\u00e1me v\u016fbec n\u011bjak\u00e9 leg\u00e1ln\u00ed mo\u017enosti. Dle informac\u00ed na rakousk\u00fdch internetov\u00fdch str\u00e1nk\u00e1ch by p\u0159esp\u00e1n\u00ed nadivoko nap\u0159\u00edklad nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m v poho\u0159\u00ed Totes Gebirge – ov\u0161em pouze nad horn\u00ed hranic\u00ed lesa. Volba tedy byla jasn\u00e1, a tak jsme si mohli na map\u011b za\u010d\u00edt pl\u00e1novat trasu a vhodn\u00e1 m\u00edsta na p\u0159esp\u00e1n\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

V p\u00e1tek odpoledne jsme vyrazili sm\u011br jezero Gleinkersee, kter\u00e9 le\u017e\u00ed jen n\u011bkolik kilometr\u016f za obc\u00ed Hinterstoder. Na bezplatn\u00e9m parkovi\u0161ti hned u jezera jsme nechali auto, nahodili na z\u00e1da t\u011b\u017ek\u00e9 batohy, a s p\u0159ipraven\u00fdmi \u010delovkami vyrazili. Vyr\u00e1\u017eet na t\u00faru v noci m\u00e1 sv\u00e9 obrovsk\u00e9 kouzlo – nejen, \u017ee cesta tak n\u011bjak l\u00e9pe ub\u00edh\u00e1, ale \u010dlov\u011bk i v\u00edce vn\u00edm\u00e1 v\u0161echno kolem (hlavn\u011b zvuky), a ten pohled na no\u010dn\u00ed oblohu! <\/p>\n\n\n\n

Od parkovi\u0161t\u011b u jezera Gleinkersee jsme nejprve pokra\u010dovali d\u00e1le po silnici, kolem restaurace Gasthof Tommerl, a za n\u00ed u\u017e jsme se napojili na zna\u010denou cestu. \u010cekaly n\u00e1s asi dv\u011b hodiny ch\u016fze lesem, b\u011bhem kter\u00fdch jsem neust\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, na jak\u00e1 zv\u00ed\u0159ata bych zde mohla v noci narazit. Ka\u017ed\u00e9 \u0161ustnut\u00ed mi skoro zp\u016fsobovalo infarkt, proto\u017ee u\u017e jsem v hlav\u011b m\u011bla nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e, jak mi nejde odepnout t\u011b\u017ek\u00fd batoh, a j\u00e1 se s n\u00edm sna\u017e\u00edm ut\u00e9ct p\u0159ed divok\u00fdm prasetem. Trochu se mi ulevilo, kdy\u017e se v d\u00e1lce za\u010d\u00ednala objevovat sv\u011btla chaty D\u00fcmlerh\u00fctte (1 495m), kterou jsme na na\u0161\u00ed trase m\u00edjeli. <\/p>\n\n\n\n

N\u00e1s ale od chaty \u010dekalo je\u0161t\u011b asi 300 v\u00fd\u0161kov\u00fdch metr\u016f, ne\u017e jsme se dostali na m\u00edsto, kde jsme m\u011bli v pl\u00e1nu p\u0159espat. Nem\u011bli jsme v\u016fbec p\u0159edstavu, jak toto m\u00edsto bude vypadat v re\u00e1lu, a zda bude v\u016fbec k p\u0159esp\u00e1n\u00ed vhodn\u00e9. Po necel\u00e9 hodince stoup\u00e1n\u00ed jsme se ocitli na rozlehl\u00e9 plo\u0161in\u011b, kter\u00e1 byla m\u00edsty porostl\u00e1 kle\u010d\u00ed. Na\u0161li jsme si p\u011bkn\u00e9 schovan\u00e9 m\u00edste\u010dko, a za\u010dali vybalovat stan. Kdy\u017e jsme m\u011bli hotovo, vyt\u00e1hli jsme kone\u010dn\u011b va\u0159i\u010d a uva\u0159ili si bolo\u0148sk\u00e9 t\u011bstoviny z Decathlonu (mimochodem jedno z nejlep\u0161\u00edch expedi\u010dn\u00edch j\u00eddel, co jsem kdy jedla). Kolem p\u016flnoci jsme kone\u010dn\u011b mohli zal\u00e9zt do spac\u00e1k\u016f a v klidu usnout. To bych ale zase nemohla p\u0159em\u00fd\u0161let p\u016fl noci nad t\u00edm, jestli v „Totesk\u00e1ch“ \u017eij\u00ed taky medv\u011bdi, a p\u0159\u00edpadn\u011b z jak\u00fdch jin\u00fdch poho\u0159\u00ed by se sem mohli dostat. <\/p>\n\n\n\n

Brzy r\u00e1no n\u00e1s probudila zima – teplota ukazovala n\u011bco m\u00e1lo pod nulou, tak\u017ee se n\u00e1m ani necht\u011blo ze spac\u00e1k\u016f. Co by ale \u010dlov\u011bk neud\u011blal pro j\u00eddlo, tak\u017ee n\u00e1s ven stejn\u011b vyhnal hlad a vidina tepl\u00e9 ovesn\u00e9 ka\u0161e. Nav\u00edc n\u00e1s venku je\u0161t\u011b \u010dekalo p\u0159ekvapen\u00ed – v noci stra\u0161ideln\u00e1 krajina d\u00edky vych\u00e1zej\u00edc\u00edmu slunci dostala \u00fapln\u011b jin\u00fd r\u00e1z, a my jsme tak mohli u sn\u00eddan\u011b obdivovat okoln\u00ed vrcholy zbarven\u00e9 do zlatav\u00fdch podzimn\u00edch barev. A najednou n\u00e1m klepat kosu v\u016fbec nevadilo. <\/p>\n\n\n\n

Po sn\u00eddani jsme jen sbalili stan, a vyrazili k na\u0161emu dal\u0161\u00edmu c\u00edli, kter\u00fdm byl vrchol Warscheneck (2 388m). Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm jsme si ale dali kr\u00e1tkou rozcvi\u010dku na zah\u0159\u00e1t\u00ed, a vyb\u011bhli si na nedalek\u00fd Rote Wand (1 872m), ze kter\u00e9ho jsme m\u011bli n\u00e1dhern\u00e9 v\u00fdhledy na cel\u00e9 okol\u00ed. Potom u\u017e jsme jen znovu nahodili batohy, kter\u00e9 jsme nechali pod kopcem a pokra\u010dovali v cest\u011b. Po asi p\u016fl hodin\u011b jsme vystoupali na rozlehlou plo\u0161inu na h\u0159ebeni Speikwiese, kter\u00e1 n\u00e1s p\u0159\u00edmo nutila k tomu, abychom se zde zastavili. Nad\u0161en\u011b jsem shodila batoh, radostn\u011b pob\u00edhala po zlatav\u00e9 tr\u00e1v\u011b s pytl\u00edkem su\u0161en\u00fdch hru\u0161ek v ruce a u\u017e\u00edvala si lidupr\u00e1zdnou krajinu a ten neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit svobody. <\/p>\n\n\n

\"\"<\/p>\n

\"\"
V\u00fdhledy z vrcholu Rote Wand<\/em><\/figcaption><\/figure>
\n
\"\"
Rote Wand<\/em><\/figcaption><\/figure><\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n\n\n

V\u00e1let se jen tak v tr\u00e1v\u011b na slun\u00ed\u010dku bych vydr\u017eela klidn\u011b cel\u00fd den, ale museli jsme pokra\u010dovat, jeliko\u017e u\u017e na n\u00e1s Warscheneck netrp\u011bliv\u011b pokukoval. Cesta d\u00e1le pokra\u010dovala p\u0159\u00edjemn\u011b po rovince, ale asi po p\u016fl hodin\u011b jsme dorazili k asi nejn\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00edmu m\u00edstu na trase. M\u011bli jsme p\u0159ed sebou n\u00e1ro\u010dn\u00e9 stoup\u00e1n\u00ed strm\u00fdm a exponovan\u00fdm ter\u00e9nem, a s t\u011b\u017ek\u00fdmi batohy byl v\u00fdstup o to n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Jeliko\u017e zde chyb\u00ed jak\u00e9koliv ji\u0161t\u011bn\u00ed, ur\u010dit\u011b se hod\u00ed alespo\u0148 trekov\u00e9 h\u016flky, kter\u00e9 n\u00e1m na n\u011bkter\u00fdch \u00fasec\u00edch dost pomohly. Ani nev\u00edm, jak dlouho n\u00e1m tato \u010d\u00e1st cesty zabrala, odhadem mo\u017en\u00e1 hodina. Pot\u00e9 u\u017e je cesta prakticky nen\u00e1ro\u010dn\u00e1 a \u010dist\u011b p\u011b\u0161\u00ed, a na Warscheneck u\u017e je to opravdu jen kousek. <\/p>\n\n\n\n

Na vrcholku to bylo trochu jako „na V\u00e1clav\u00e1ku“, ale poda\u0159ilo se n\u00e1m naj\u00edt p\u011bkn\u00e9 m\u00edsto d\u00e1l od lid\u00ed. Skupinka sed\u00edc\u00ed kousek od n\u00e1s si polo\u017eila sva\u010dinu do tr\u00e1vy a odb\u011bhla si d\u011blat fotky u vrcholov\u00e9ho k\u0159\u00ed\u017ee. Nemohli jsme si nev\u0161imnout, jak se k jejich s\u00e1\u010dk\u016fm s j\u00eddlem za\u010d\u00ednaj\u00ed sl\u00e9t\u00e1vat v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e1 kav\u010data a zv\u011bdav\u011b zkoumaj\u00ed jejich obsah. Ti nejdrzej\u0161\u00ed dokonce vyt\u00e1hli cel\u00fd \u0159\u00edzek a ozob\u00e1vali strouhanku. N\u00e1ramn\u011b jsme se u toho nasm\u00e1li, a\u017e jsme se styd\u011bli, jak jsme \u0161kodolib\u00ed. Potom jsme si ale uv\u011bdomili, \u017ee jsme jedin\u00ed pobl\u00ed\u017e, tak jsme zase rad\u011bji sebrali batohy a vyrazili na sestup. <\/p>\n\n\n\n

P\u016fvodn\u011b jsme m\u011bli v pl\u00e1nu p\u0159espat v hor\u00e1ch je\u0161t\u011b jednu noc, ale jeliko\u017e se na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den z\u00e1sadn\u011b zm\u011bnila p\u0159edpov\u011b\u010f z odpoledn\u00ed p\u0159eh\u00e1\u0148ky na celodenn\u00ed d\u00e9\u0161\u0165, rozhodli jsme se rad\u011bji k sestupu zp\u011bt k autu. Z vrcholu Warschenecku jsme pokra\u010dovali na opa\u010dnou stranu, a sestupovali jsme po jednoduch\u00e9 zaji\u0161t\u011bn\u00e9 cest\u011b Peter Reinberg Steig (A\/B). B\u011bhem sestupu jsme m\u011bli v\u00fdhled na velmi zaj\u00edmav\u00e9 skaln\u00ed \u00fatvary, kter\u00fdm dominuje hora se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm jm\u00e9nem Ramesch (2 119m). I kdy\u017e na prvn\u00ed pohled vypad\u00e1 nep\u0159\u00edstupn\u011b, vede na jeho vrchol i turistick\u00e1 cesta. <\/p>\n\n\n\n

Sestup byl velice zdlouhav\u00fd a \u00fanavn\u00fd, a za dobr\u00e9 t\u0159i hodiny jsme dorazili k chat\u011b Linzer Haus u um\u011bl\u00e9 vodn\u00ed n\u00e1dr\u017ee. Dali jsme si rychl\u00fd odpoledn\u00ed ob\u011bd a pokra\u010dovali d\u00e1l v cest\u011b. U\u017e se pomalu za\u010d\u00ednalo stm\u00edvat, kdy\u017e jsme dorazili do malebn\u00e9 vesni\u010dky Stubwiesalm pln\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00fdch sala\u0161\u00ed. V\u0161echny ale byly zav\u0159en\u00e9, tak\u017ee jsme m\u011bli pocit, jako bychom proch\u00e1zeli vesnic\u00ed duch\u016f. <\/p>\n\n\n\n

Na konci vesnice cesta d\u00e1le pokra\u010duje do lesa, ale je nezna\u010den\u00e1, tak\u017ee jsme se orientovali hlavn\u011b kouk\u00e1n\u00edm do mobilu, nebo d\u00edky kamenn\u00fdm mu\u017e\u00edk\u016fm. Tady se mi op\u011bt vr\u00e1tily moje \u0161\u00edlen\u00e9 p\u0159edstavy o tom, jak m\u011b v lese napadl jelen. Tentokr\u00e1t mi ale cesta v\u016fbec neub\u00edhala, a naopak mi p\u0159ipadala a\u017e zoufale nekone\u010dn\u00e1. Jedin\u00e1 \u0161koda byla, \u017ee jsme zp\u011bt k jezeru Gleinkersee dorazili a\u017e za \u00fapln\u00e9 tmy, tak\u017ee jsme si jej nemohli dostate\u010dn\u011b u\u017e\u00edt. <\/p>\n\n\n\n

Na tuto t\u00faru m\u00e1m \u00fa\u017easn\u00e9 vzpom\u00ednky, i kdy\u017e nakonec kv\u016fli po\u010das\u00ed nevy\u0161la podle pl\u00e1nu na cel\u00fd v\u00edkend, ale prakticky jen na jeden den. Podzimn\u00ed Totes Gebirge maj\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 kouzlo a jsou snad fotogeni\u010dt\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v jin\u00e9m ro\u010dn\u00edm obdob\u00ed. Velkou v\u00fdhodou je tak\u00e9 mo\u017enost stanov\u00e1n\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b ale jen p\u0159i dodr\u017een\u00ed jednoduch\u00fdch na\u0159\u00edzen\u00ed, kter\u00e1 mnohdy lid\u00ed nerespektuj\u00ed. Jde hlavn\u011b o to, vybrat si m\u00edsto nad horn\u00ed hranic\u00ed lesa, ale z\u00e1rove\u0148 se nesm\u00ed jednat o pastviny, a co je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed – zanechat m\u00edsto v \u010dist\u00e9m stavu. Tak\u017ee na podzim hur\u00e1 do Totesek! \ud83d\ude42 <\/p>\n\n\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"
Nalevo Warscheneck<\/em><\/figcaption><\/figure>
\n
\"\"
V\u00fdhledy na Grosser Priel<\/em><\/figcaption><\/figure><\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"
Pohled na Warscheneck<\/em><\/figcaption><\/figure>
\n
\"\"
Stubwiesalm<\/em><\/figcaption><\/figure>
\n
\"\"
Stubwiesalm<\/em><\/figcaption><\/figure><\/p>\n\n\n

<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Vzhledem k aktu\u00e1ln\u00ed situaci bude n\u011bjakou dobu nemo\u017en\u00e9 vycestovat do milovan\u00fdch Alp, tak\u017ee jen nostalgicky proj\u00ed\u017ed\u00edm star\u00e9 fotky z hor […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":1835,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"class_list":["post-1162","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-uncategorized"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1162","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1162"}],"version-history":[{"count":103,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1162\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1944,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1162\/revisions\/1944"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1835"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1162"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1162"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mountain-addict-diary.com\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1162"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}