Julské Alpy jsou moje velká srdcovka. Není tedy divu, že prakticky všechny nejznámější vrcholy mám již prochozené (některé i vícekrát) – o to větší příležitost prozkoumávat méně známé horské stezky.
Dlouho nás s Ondrou lákal horský hřeben na hranici Slovinska a Itálie táhnoucí se od Mangartu (2 678m), zahrnující náročnou Vevnici (2 341m), Strugovu Špici (2 260m) a Strmi Strug (2 265m), a konečně tři vrcholy Ponc – Zadnja (2 242m), Srednja (2 230m) a Visoka (2 274m). Celá tato trasa je však nejen časově, ale hlavně fyzicky i technicky velmi náročná – ne nadarmo se jedná o jednu z nejnáročnějších túr Julských Alp. Na vrchol Vevnice (it. Veunza) dokonce vede legendární zajištěná cesta Via della Vita (D), která je taktéž jednou z nejnáročnějších via ferrat pohoří.
Na tak ambiciózní počin jsme ale neměli dostatek času, a nejspíš ani fyzickou přípravu, takže jsme se spokojili alespoň s plánem přechodu jeho částí – výstup ferratou Kugy (C) na vrchol Strmi Strug/ Cima Strugova od jezer Fusine/ Belopeška jezera, a přes hřeben Ponc zpět na Rifugio Lugi Zacchi (1 380m), kde jsme si rezervovali nocleh.
Nicméně se během komunikace s chatou ukázalo, že náš plán má malý háček – Kugyho stezka je momentálně kvůli nedávným velkým dešťům poničená, a tím pádem uzavřená. Chatu jsme již měli rezervovanou a rušit ji nám přišlo zbytečné, takže jsme si původní plán jen trochu zjednodušili – výstup pouze na Visokou Poncu a zpět. Což se ve výsledku ukázalo jako také poměrně náročná záležitost.
Auto jsme nechali brzy ráno na parkovišti u jezera Lago di Fusine Superiore (poplatek 5 euro na den). Po stezce č. 512 jsme od parkoviště pokračovali rovnou k chatě – výstup lesní cestou (450 výškových metrů) nám trval něco málo přes hodinu.
Na chatě byli tak milí, že nám dovolili nechat si zde věci, které jsme na vrchol nepotřebovali, a vyrazit tak o trochu lehčeji – samozřejmě ale tom vedru posilněni Radlerem. Od chaty jsme potom pokračovali odbočkou na „Ponza Grande“. Cesta poměrně strmě stoupá, většinou kamenitým terénem, ve vyšších pasážích blízko vrcholu už spíše suťovitým navíc s několika zajištěnými úseky.
K nástupu na ferratu vedoucí na vrchol Ponce je to od chaty zhruba 1,5 hodiny a 600 výškových metrů. Od nástupu už vás čeká jen posledních 280 výškových metrů, navíc opravdu krásnou a zajímavě vedenou zajištěnou cestou. V mapy.com ji najdete označenou jako obtížnost D, nicméně opravdu je jednoduchá (max. C) a dovedu si na ní představit i úplného ferratového začátečníka. Během lezení si užijete výhledy na hřeben Mojstrovek a majestátní Jalovec, který se s výškovými metry postupně celý odkrývá. Z vrcholu potom uvidíte i samotný Triglav, druhou nejvyšší Škrlatici, ale také známý Prosojnik a Razor.
Z vrcholu se potom můžete vrátit buď stejnou cestou – paradoxně je to ta jednodušší možnost, nebo sestoupit do sedla Ponca Škrbina/Forcella Ponza (2 172m). Tuto variantu ale doporučuji pouze zkušenějším s jistým krokem a bez strachu z výšek – terén je extrémně exponovaný, sypký a nezajištěný. Tento náročný sestup je naštěstí velmi krátký – pouhých 200 metrů a 80 výškových metrů. Ze sedla jen přejdete exponovaný zajištěný hřebínek, a pokud nemáte v plánu vyběhnout si ještě na blízký vrchol Srednje Ponce/Ponza di Mezzo (2 230m), můžete suťovištěm pomalu sestupovat zpět k chatě Zacchi.
Všude na trase hrozí riziko padání kamenů – my sami jsme jich několik shodili při stoupání sutí, další padání potom hrozí od lidí, kteří ferratou sestupují. Helma se tedy bude rozhodně hodit nejen na zajištěný úsek. Celý sestup, v případě, že plánujete dojít pouze na chatu a přespat, vám zabere asi dvě hodiny, a sestoupáte cca 860 výškových metrů. Celý okruh se dá samozřejmě stihnout také pouze jako jednodenní. Což by ale byla velká škoda – nocleh na chatě Zacchi je sice trochu dražší (60 euro bez OAV pouze se snídaní, večeři si objednáváte zvlášť z lístku), ale rozhodně stojí za to! Chata je spíše malá a útulná (nabízí pouze kolem 20 míst na spaní), ale hlavně, člověk nesmí zapomenout, že je v Itálii! Takže k večeři výborné spaghetti a prosecco.
Druhý den ráno jsme sestupovali od chaty po stezce č. 513, která je sice trochu delší, zato ale příjemnější.
Celkové parametry: od jezera Fusine až na vrchol Ponce nastoupáte cca 1320 výškových metrů, v případě jednodenní záležitosti by měl celý okruh trvat zhruba 9 hodin čistého času. Celková délka trasy je 12 kilometrů.
