Rakouský Drachenwand by určitě neměl chybět na seznamu žádného ferratového nadšence. Svou obtížností (C) se sice nemůže řadit mezi náročné sportovní ferraty, které jsou v poslední době tak populární, zato ale rozhodně patří mezi ty nejkrásnější.

Samozřejmě ani my jsme nemohli odolat . proto jsme vyrazili do oblasti Solné komory, k jezeru Mondsee, nad kterým se majestátně tyčí zářivě bílé stěny „Dračí hory“. Jelikož se jedná o velice oblíbenou zajištěnou cestu, je lepší na ni vyrazit spíše ve všední den, jinak se z místa stává opravdu davová záležitost.

Výstupové místo se nachází ve vesničce St. Lorenz, kde se dá bezplatně zaparkovat u místního kostelíku, nebo pokračovat až ke „Gasthof Drachenwand“, kde se také nachází parkoviště. A potom už jen stačí sledovat ukazatele – nástup na ferratu je krátký, zabere asi jen půl hodinky, a nečeká vás při něm žádné velké stoupání.

Celá ferrata je rozdělena celkem do dvaceti úseků, a vylézt ji zabere asi hodinu a půl, až dvě hodiny. Ihned na začátku se nachází dva jednoduché žebříky, a poté následuje pár úseků s umělými stupy. Ferrata není nijak silově náročná, a nejsou na ní ani žádné exponované úseky – člověk si tak může v klidu užívat výhledy na jezero Mondsee, které je vidět prakticky po celou dobu výstupu.

Kousek pod vrcholkem se nachází asi nejvyhlášenější místo ferraty – zavěšená lávka, která už ale rozhodně není pro ty, co mají strach z výšek. Naštěstí je možné lávku obejít – tento úsek už je ale hodnocený jako C/D. Hned za lávkou se nachází další populární, a pravděpodobně nejfotografovanější místo ferraty – dřevěná lavička posazená do skály, otočená směrem k jezeru. Nám se nechtělo čekat, než se na ní prostřídá skupinka před námi a raději jsme pokračovali vstříc posledním výškovým metrům. Závěrečná pasáž nám jen ukázala, díky čemu hora vděčí za svůj název – ferrata zde vede po opravdu úzkém hřebínku, který má připomínat „dračí hřbet“. Na vrcholku jsme si dali povinnou několikaminutovou kochací pauzu a mazali zase zpět, jelikož jsme vyrazili až v odpoledních hodinách.

Sestupová trasa zpět na parkoviště je totožná s pěší výstupovou trasou, a pokračuje na opačnou stranu kopce kolem skalního okna. Sestup nám zabral asi hodinu a půl, hlavně proto, že je cesta místy dost strmá a hrozí riziko uklouznutí na uvolněných kamenech. Naštěstí jsou nejnáročnější úseky zajištěny ocelovým lanem a několika žebříky. I tak je ale potřeba opatrnost, jinak člověk opravdu letí až do údolí.

Co se týče dojmů, z Drachenwandu jsme byli opravdu nadšení. Díky tomu, že jsme vyrazili ve všední den až v odpoledních hodinách, jsme potkali jen pár lidí. Samotné lezení je zábavné, s nádhernými výhledy na azurové Mondsee, a nijak silově náročné, takže můžu ferratu vřele doporučit i úplným začátečníkům 🙂 .