Ahoj!

Jelikož se Rax ukázal jako naprosto ideální místo pro jednodenní horo-výlety, bylo mi úplně jasné kam další víkend vyrazit. Tentokrát jsme se rozhodli pro jednoduchou ferratu Alpenvereinssteig (B), která vede na vyhlídkovou plošinu Hollentalaussicht (1620 m). Tato ferrata se dokonce datuje do roku 1912, díky čemuž se řadí mezi nejstarší rakouské zajištěné cesty. Nutno ale říct, že se nejedná o čistě ferratový výstup (jako např. Hans von Haidsteig na vrchol Preiner Wand), ale spíše o klasický pěší výstup doplněný občasnou ferratou.

Podle našeho klasického víkendového budíčku jsme tedy vstali v 5 hodin ráno a vyrazili přes Vídeň směrem na Hirschwang an der Rax. Pár kilometrů za obcí Kaiserbrunn, kousek za chatou Weichtalhaus, jsme u proti-lavinového tunelu na malém parkovišti nechali auto, protože právě zde začíná nástup na ferratu. Pokud je parkoviště plné, dá se zaparkovat i přímo u chaty. Cesta trvá asi hodinku a půl a vede většinou po rovince lesním údolím, pouze těsně pod ferratou začíná stoupat do kopce. Chvíli před námi vyrazily z parkoviště také dvě starší dámy (bez nadsázky 70 let minimálně!), které prosvištěly ferratové úseky naprosto bez jištění (zatímco my jsme se křečovitě drželi křivého žebříku), a které se nám podařilo dohnat až těsně pod vrcholem!

Když už jsem zmínila žebřík, hned na začátku ferraty je několik pěkně výživných kousků. Většinou s žebříky nemám problém, a pokud jsem někdy k nějakému neměla důvěru, u těchhle to platilo dvojnásob. Hned první žebřík vypadal, že pamatuje samotné počátky ferraty – celkově byl dost křivý a některé stupy už byly hodně prohnuté, takže bylo potřeba dávat pozor, jelikož na nich klouzala noha a chybělo ocelové lano na jištění.

Po zdolání žebříků již cesta začíná poměrně stoupat do krásné krajiny obehnané skalami, ze které se postupně začínají otevírat výhledy na okolní kopce. Společně s ubývajícími výškovými metry již začínají přibývat i zajištěné úseky, takže cesta začíná být hned o něco zábavnější. Trochu obtížnější může být úsek s ferratou vedoucí hned podél skály. Samotná ferrata je velmi jednoduchá, ale ze skály kapala voda, takže místy stupy opravdu nepříjemně klouzaly. Poté následuje již poslední výstup za pomoci dlouhého žebříku a nakonec už jen série krátkých ferrat, takže cesta k cíli příjemně ubíhá. Pár metrů pod vrcholkem potkáváme zmíněnou dvojici starších dam, které si v klidu odpočívají ve stínu. Když kolem nich celí udýchaní procházíme, začnou na nás mluvit německy, takže se jen hloupě usmíváme, protože jim nerozumíme ani slovo. Pochopíme jen, že do toho našeho „umírání“ máme dát víc nadšení.

Náhorní plošina Hollentalaussicht nabízí nádherné výhledy a rozlehlé louky, které přímo lákají k posezení s obědem v trávě. Jelikož se po našem výstupu na vrcholek dost ochladilo a začalo se zatahovat, vyrazili jsme směrem k chatě Ottohaus (1644 m) na něco teplého – typická rakouská polévka s párkem a k tomu Almdudler je vždycky sázka na jistotu. Jelikož se počasí pořád zhoršuje, jsme nakonec nuceni přehodnotit plány na sestup a volíme nejrychlejší způsob – pěší cestu Wachthüttelkamm, která vede zpět na parkoviště. Tato cesta by se dala nazvat takovou menší „tour de žebříky“, protože je jich na ní opravdu nespočet. Cesta je tak ale na druhou stranu o něco rychlejší. Další možností pro sestup  je po cestě odbočit na jednoduchou ferratu Teufelsbadstubensteig, jak jsme původně plánovali my. K autu jsme dorazili akorát včas, protože jen co jsme vyrazili zpátky domů, začalo vydatně pršet.

Celkově nám výstup trval i s nástupem kolem 3 hodin, cesta dolů potom asi 2 hodiny. Co se týče samotné ferraty, díky svému historickému významu nabízí opravdu skvělý zážitek – už jen díky pocitu, že má více než sto let 🙂