Původně jsme o víkendu zamýšleli vyrazit na přechod masivu Watzmann, který je dominantou Berchtesgadenských Alp. V pátek brzy ráno jsme vyrazili směr Salzburg, kde jsme si ještě před přesunem do nedalekého Berchtesgadenu chtěli udělat takovou „sight-seeing“ zastávku. Bohužel jsme ale nepočítali s uzavřením chaty Watzmannhaus, která představuje klíčový bod pro přechod, takže bychom buď museli přeběhnout plánovanou trasu za den, nebo vymyslet náhradní plán. Kvůli nepříznivé předpovědi počasí jsme se nakonec s těžkým srdcem rozhodli raději pro druhou možnost. Přespali jsme tedy v Salzburgu a ráno u snídaně vymýšleli, kam do okolí vyrazit. Volba byla jednoduchá – už nějakou dobu jsme měli zálusk na ferratu Intersport (C/D) na vrchol Grosser Donnerkogel (2 050m), s ikonickým 40 metrovým zavěšeným žebříkem, která nám už jednou kvůli počasí nevyšla. Nyní ale podmínky konečně vypadaly naprosto ideálně, takže jsme ani minutu neváhali.

Kolem poledne jsme vyjeli ze Salzburgu a zhruba o půl 2 už jsme stáli připravení u jezera Gosausee. Po povinné fotografické desetiminutovce jsme od dolní stanice lanovky vyrazili směrem na Gablonzer Hütte. Lenoši se mohou vyvézt lanovkou až k chatě, ale pěšky cesta zabere asi 1,5h, tedy nic, co by se nedalo zvládnout ;). Cesta k chatě vede prakticky pořád lesem, nabízí ale i nádherné výhledy na jezero Gosausee v celé jeho kráse, a i když vede neustále do kopce, stoupání není nijak náročné. Od chaty už je to potom k ferratě pouhých 15 minut.

Celkem se ferrata dělí na 4 etapy. Hned 1. etapa začíná poměrně náročně – je zde potřeba překonat několik C úseků, kdy se po kramlích postupuje podél kolmé skály, a po kterých následuje jeden silovější převislý C/D úsek. Dále už cesta pokračuje celkem jednoduše a po dvou vzdušnějších žebřících tato etapa končí. Následující 2. etapa už je dle mého názoru poněkud nudnější. Obsahuje pouze jednoduché úseky obtížnosti A/B a prakticky zdlouhavě obchází vrchol Kleiner Donnerkogel (1 916m). Na druhou stranu si ale člověk alespoň odpočine a navíc se pokochá nádhernými výhledy. V závěru této etapy už ale přichází na řadu zlatý hřeb celé ferraty – 40m dlouhý zavěšený lanový žebřík, který má za úkol spojit oba vrcholy Donnerkogelu. Zdolání žebříku je naštěstí zcela dobrovolné a v případě nouze se dá jednoduše obejít, čímž by se ale člověk ochudil o opravdu jedinečný zážitek. I když na první pohled vypadá žebřík trochu děsivě a nekonečně, lidé bez strachu z výšek s ním nebudou mít nejmenší problém. Jediné, co mi na něm nedělalo úplně dobře bylo jeho pohupování, které bylo hodně cítit hlavně v momentě, kdy jsem se měla zastavit a přecvaknout si karabinu. Po překonání žebříku následuje, dle mého názoru, asi nejnáročnější úsek celé ferraty – kolmá stěna Donnermandlu (C/D), která je velmi exponovaná a vede přes úzký hřebínek. Po překonání této části už ale následuje krátká finální etapa (B-C) pokračující dále po hřebení, která končí u vrcholového kříže Grosser Donnerkogelu. Sestupová trasa je stejná jako výstupová pro turisty neholdující ferratám a vede po červené značce zpět k chatě Gablonzer Hütte. Zabere ale dobré dvě hodiny, hlavně proto, že vede velmi nepříjemným terénem. Jelikož jsme vyrazili na ferratu poměrně pozdě, vrátili jsme se zpět k jezeru až po 20. hodině. A jelikož jsme si chytře nevzali čelovky, museli jsme si svítit na cestu telefony a u toho dávat pozor, abychom nešlápli na žábu, kterých bylo na cestě po setmění opravdu požehnaně :).

Ferrata Intersport je poměrně dlouhá – má celkem 1230 kl/m a na její zdolání (pouze samotné ferraty) je potřeba počítat tak se 3 hodinami. Rozhodně bych ji nedoporučila úplnému začátečníkovi a fyzicky méně zdatným osobám (na některých úsecích je opravdu potřeba se hodně spolehnout na ruce). Naštěstí ale obsahuje několik únikových tras, takže v případě nouze nebo přecenění sil se z ní dá naštěstí jednoduše sejít. Její velké plus jsou také nádherné výhledy na celé Gosausee a Dachstein.