Tenhle článek tentokrát nebude věnovaný čistě horskému prostředí. Touha po cestovatelském zážitku nám zaslepila racionální myšlení a způsobila, že jsme v naprosté euforii při nákupu letenek úplně zapomněli, že máme děti. Což jsme si v letadle zase velmi rychle uvědomili, a téměř pětihodinový let s ročním neposedným dítětem nás tak vrátil zpět do reality.

Někdo by mohl namítnout, proč tedy letíme tak daleko, když nás to zbytečně stojí tolik nervů? Kromě onoho mozkového blackoutu nám byla v první řadě sympatická rozmanitost a velikost ostrova – bohatě nám stačilo deset dní, abychom jej projeli křížem krážem a zažili atmosféru deštného pralesa, připadali si jako někde v horách střední Ameriky, procházeli se sopečnou krajinou, nebo se koupali na temně černých plážích. A pokud člověk nechce přijít i o poslední zbytky nervů, doporučuji rozhodně vyrazit mimo hlavní letní sezónu – na Tenerife jsou totiž skvělé podmínky prakticky v kterýkoliv měsíc v roce.

Náklady na cestu

Letenky – 26 000

Ubytování – 21 000

Půjčení auta – 7500

Pojištění auta – 1200

Vstupy, strava, suvenýry, benzín – cca 15 000

Ubytování

Ubytování jsme primárně kvůli nižší ceně zvolili mimo hlavní turistická místa – konkrétně v rybářské vesnici El Pris, v nám sympatické lokalitě poloostrova Anaga na severovýchodě. Děti tak měly možnost pozorovat místní rybáře při jejich každodenní činnosti, nebo zkoumat život na kamenitém sopečném pobřeží. A mít výhledy z okna na samotné Pico de Teide? No neber to!

Jelikož je místní pobřeží příliš divoké a plné velkých kamenů, kvůli čemuž není úplně vhodné a bezpečné ke koupání, je zde vytvořen přírodní mořský „bazén“ s mělkou vodou a postupným vstupem, takže ideální také pro děti.

Ostrov jsme stihli objet úplně celý během 10 dní, na některá místa jsme se i vraceli. Bez dětí by se toho samozřejmě dalo stihnout mnohem více, my jsme ale nechtěli nic lámat přes koleno. Níže jsem sepsala seznam míst, která jsme během pobytu stihli navštívit:

Okruh kolem vulkánu Chinyero

Vulkán Chinyero (1 552m) se nachází ve stejnojmenné přírodní rezervaci na severozápadě Tenerife, nedaleko města Santiago del Teide. Z hlediska geomorfologie se jedná o vůbec nejmladší sopku celých Kanárských ostrovů. Její vůbec poslední erupce nastala na podzim roku 1909, mimo jiné také úplně poslední zaznamenaná v historii ostrova, během které vznikly téměř tři kilometry čtvereční lávového pole. Nyní je okolí vulkánu příkladem obnovující schopnosti přírody – mladé stromy a rostliny postupně obrůstají zdánlivě nehostinnou černou krajinu, a vytváří tak fascinující kontrast.

Okruh kolem celého vulkánu vede po nenáročné stezce, a měří něco málo přes 7 km. Parkování je možné na místech podél silnice TF-38 (viz mapka trasy) – ideální je na místo dorazit brzy, ať nemusíte jezdit kolem a hledat místo.

Náš čtyřleťák by celou trasu nejspíš sám neušel, a nebo by to zbytečně stálo nervy všechny účastníky. V rámci pozitivních vzpomínek na dovolenou jsme tedy šli jen část, a kolem Montaňa de los Poleos se vrátili zase zpět – ušli jsme sice jen tři a půl kilometru, ale vzhledem k únavě z cestování a velkého tepla se tato volba ukázala jako naprosto dostačující.

A pokud vám vyjde horký a slunečný den jako nám, můžete si z výletu zajet na malé osvěžení na pláž Los Gigantes, která je od místa vzdálená jen půl hodinky cesty autem.

Písečná pláž Los Gigantes

Los Gigantes, v překladu „Giganti/obři“, je název pro mohutné skalní útesy nacházející se u pobřeží Atlantiku v oblasti Teno (Parque Rural de Teno) na severozápadě ostrova. I když jde o poměrně frekventované a turisticky oblíbené místo, vraceli jsme se sem ještě dvakrát – restaurace se zahrádkami (pokud vám děti usnou v autě a chytnete parkování přímo před, tak asi nemusím popisovat jak skvělý je to pocit), zmrzlina na každém kroku, obchody se suvenýry (hlavně ženy ocení levné korálky), ale především kouzelná pláž. I když je dost maličká, nebyla tak plná lidí, jak by člověk na takovém místě čekal – v hlavní sezóně ale samozřejmě může byt situace úplně jiná. Pokud vás bude lákat prohlídka útesů více zblízka, je nejlepší využít některou z mnoha agentur nabízejících plavby s pozorováním mořského života, případně také šnorchlování.

Přírodní park Teno je pravděpodobně přírodně nejbohatší částí Tenerife – najdete zde horské masivy, hluboké rokle, propasti a zelené lesy. Už jen projíždět touto oblastí je zážitek sám o sobě (raději ale kinedryl s sebou). Nejznámějším místem parku je kromě Los Gigantes také rokle Masca se stejnojmennou fotogenickou vesnicí, které rozhodně doporučuji k bližší návštěvě. My jsme bohužel kvůli spícím dětem stihli jen fotku, a tak jsme vyrazili na západ slunce k další „must-see“ zastávce oblasti – nejzápadnějšímu výběžku ostrova Punta de Teno s fotogenickým majákem. Děti se nám během cesty sice vzbudily, bohužel jsme ale měli smůlu na uzavírku silnice kvůli opravě, asi pět kilometrů před Punta de Teno, s možností pokračovat pouze pěšky. Pro nás tedy bohužel konečná – nicméně, pokud budete mít více štěstí než my, dle krásných fotografií a informací v průvodcích bych toto místo rozhodně nevynechala.

Loro Parque

Pokud cestujete na Tenerife s dětmi, je zoologická zahrada Loro Parque místo, které zkrátka musíte navštívit. V roce 2017 dokonce získala ocenění „Nejlepší světová ZOO“ podle Tripadvisor. Najdete ji ve městě Puerto de la Cruz v severní části Tenerife. Vzhledem k oblíbenosti počítejte především v letní sezóně s větším množstvím turistů, bohužel také s vyšší cenou za vstupné – 44 euro za dospělého, 32 euro za děti od 3 do 11 let. Lístky je rozhodně lepší rezervovat a koupit online na konkrétní den na oficiálních stránkách www.loroparque.com

Historie zahrady začala v roce 1972, kdy vznikla jako záchranná stanice pro papoušky, díky čemuž se podařilo zachránit na deset druhů papoušků, kteří byli doslova na pokraji vyhynutí. Zoo se například daří odchovy papouška Ara Spixova, vyskytujícího se pouze v Brazílii, který je bohužel oficiálně prohlášen za vyhynulého ve volné přírodě (mimochodem tento druh papouška je také hlavním hrdinou dětského kresleného filmu Rio). V roce 1994 vznikla také stejnojmenná nadace snažící se o zachování biodiverzity přírody, prostřednictvím které Zoo pravidelně posílá peníze na důležité projekty.

Kromě záslužné činnosti mě také velmi zaujalo, že celá Zoo funguje pouze na obnovitelných zdrojích energie, a je v tomto směru plně soběstačná. Fast foodové restaurace navíc vůbec nepoužívají plasty, ale biologicky rozložitelné materiály.

Hlavními lákadly ale kromě perfektně udržovaných výběhů vytvořených přesně na míru potřebám jednotlivých druhů jsou především zvířecí show – v konkrétní časy tak můžete stihnout přehlídku dovedností různých druhů papoušků, dále také delfínů, kosatek a lachtanů. Nejprve jsem byla trochu skeptická k tomuto druhu zábavy, protože jsem nechtěla podporovat týrání zvířat kvůli penězům. Nicméně jsem po pečlivém zjišťování informací změnila názor. Kosatka Morgan, která je pravděpodobně hlavní hvězdou této show, nebyla odchycena v moři za účelem bavit lidi, jak se v některých hanlivých recenzích dočtete. Morgan byla nalezena u holandského pobřeží jako opuštěné mládě ve špatném zdravotním stavu. Během následných vyšetření se navíc zjistilo, že je hluchá – bez pomoci vlastních druhů (kosatky potřebují k přežití blízké členy rodiny) a navíc s tímto handicapem by v oceánu zcela jistě nepřežila. Poté, co se zotavila v delfináriu v Harderwijku, byla v roce 2011 převezena právě do Loro parque.

Součástí Zoo je také „Kinderlandia“, tedy takový zábavní park pro děti – prolézačky mezi korunami stromů a malá horská dráha, kdy se děti mohou svézt právě na kosatce Morgan.

Jižní část ostrova – oblast El Médano

Jižní části ostrova jsme během naší cesty věnovali jen jednu zastávku, i když věřím tomu, že pokud jste fanoušci vodních sportů, tohle bude to pravé místo pro vás – windsurfing, potápění, vyjížďky lodí, ale třeba také jízdy na koních. Tato část je navíc oblíbená také mezi klasickými „plážovými dovolenkáři“, jelikož je zde největší koncentrace nejhezčích písečných pláží a hotelových resortů. Pro děti zde najdete zoologickou zahradu Jungle Park, která ale bohužel nedosahuje kvalit Loro Parque, nebo také akvapark Siam Park.

My jsme sem vyrazili omrknout proslulou windsurfingovou pláž „Playa de Montaña Roja“, odkud jsme pokračovali procházkou až na pláž „La Tejita“, kde jsme si udělali krátkou koupací zastávku. Vzhledem k silnému a studenému větru ale spíše otužovací zastávku. Vyrazit můžete také na vyhaslou sopku Montaña Roja, na což jsme ale (opět kvůli větru) s dětmi ani nepomýšleli. Jen malá rada k tomuto místu – sluneční brýle rozhodně nezapomeňte v autě jako my, ať nemusíte další den shánět kapky do očí.

Národní park Teide (Parque Nacional del Teide)

Když se řekne Tenerife, většina lidí si pravděpodobně vybaví asi největší lákadlo ostrova – impozantní sopku Pico de Teide (3 715m) nacházející se ve stejnojmenném Národním parku. Jeho rozloha 190 km² představuje asi 9% celkové rozlohy ostrova, a díky svým zajímavým vulkanickým a geologickým útvarům byl v roce 2007 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.

Podívat se na vrchol Teide, nejvyššího bodu Tenerife a zároveň celého Španělska, se ale bohužel nepoštěstí každému – dle nových pravidel musí mít každý návštěvník zaplacený permit. Ten sice pohodlně můžete koupit online, bohužel si ale chvíli počkáte – bývá totiž vyprodaný i na celý rok dopředu.

Návštěvu parku jsme si nechali až na konec našeho pobytu, jako takovou pomyslnou třešničku na dortu – a byli jsme opravdu nadšení! I přesto, že se jedná prakticky o „vulkanickou poušť“, je toto místo fotogenické na každém kroku, a navíc plné života – všudypřítomné ještěrky a nádherné rostliny, které člověk jinde na světě neuvidí. Například Hadinec teidský je asi nejikoničtější rostlinou parku díky svému typickému obřímu květu – pokud s ní nebudete mít fotku, jako byste snad ani na Tenerife nebyli :).

I v květnu zde ale panovaly poměrně vysoké teploty, nedovedu si tedy moc představit se zde procházet nebo vyrazit na túru v parném létě. S dětmi jsme si proto prošli především ta nejlépe přístupná místa – například vyhlídku „Mirador de la Ruleta“ s nejznámějšími výhledy na Pico de Teide se zvláštními sopečnými skalními útvary zvanými „Los roques de García“.

Vzhledem k množství nejrůznějších turistických tras si ale Národní park Teide zaslouží mnohem delší zastávku. Často zde najdete místa, kde se dá pohodlně zaparkovat u silnice a vyběhnout si na některou ze menších sopek. Doufám tedy, že se nám sem jednou podaří vyrazit i bez dětí :).